ukázková lekce 5
KATEGORIE SLOVES
OSOBA
Osoba vyjadřuje o ději, zda se vztahuje na mluvčího (1. osoba), na adresáta promluvy (2. osoba), či na někoho nebo něco jiného, kdo nebo co se promluvového aktu neúčastní (3. osoba).V češtině rozlišujeme tykání a vykání. Při vykání mluvíme k jedné osobě, ale užijeme plurálové formy. Vykání užíváme pro vyjádření úcty.
Autorský plurál se užívá v odborném stylu. Text píše jeden autor, ale užívá plurálu (př.: jak víme, uvedeme několik příkladů, přejdeme k dalšímu bodu...).
Ještě na začátku 20. století se druhá osoba vyjadřovala formou 3. osoby sg. nebo pl., tzv. onkání a onikání (př.: Šel sem, Pepíku. Na mě si nepřijdou. aj.).
ČÍSLO
Vyjadřuje singularitu (jednotné) nebo pluralitu (množné) původců děje v aktivu (píšeš - píšete...), v pasívu pak množství objektů zasažených dějem (př.: most se opravuje - mosty se opravují...).ČAS
Dnešní čeština rozlišuje tři časy: přítomný (prézens), minulý (préteritum) a budoucí (futurum). Forma préterita je v současné češtině jediným způsobem vyjádření minulého času. Formy plusquamperfekta (předminulý čas) se dnes užívá jen jako archaizačního prostředku (př.: ..., jak byl král přikázal.)Préteritum je formou složenou (př.: pracoval jsem...), mimo třetích osob (př.: on pracoval...). Futurum je také formou složenou (př.: budu číst...), slovesa dokonavá však k vyjádření budoucnosti užívají formu indikativu prézenta (př.: přečtu...).
Čas určujeme jen u způsobu oznamovacího.
VID
Vid u sloves vyjadřuje ukončenost (vid dokonavý) nebo neukončenost děje (vid nedokonavý). U této kategorie, která je pro většinu jazyků cizí, čímž činí češtinu pro cizince velmi obtížným jazykem, není mnoho zvláštností. Mezi ně patří obouvidovost, kde slovesa tvoří vid dokonavý i nedokonavý touž formou (př.: věnovat, darovat, absolvovat, absorbovat, adaptovat, informovat, instalovat, organizovat, promovat atd.). Avšak i tato slovesa se snaží formálně vid rozlišit nejčastěji pomocí předpon na- a z- (př.: naprogramovat, zorganizovat...). Malý počet sloves v češtině má jen jeden vid. Je to sloveso být a slovesa modální - muset, chtít, moci, směti, mít (povinnost, ne vlastnit), umět aj. Většinou se považují za nedokonavá.ZPŮSOB
Slovesný způsob vyjadřuje, jaký je vztah autora promluvy k realizaci přísudku nebo větného základu. V češtině rozlišujeme slovesný způsob:- oznamovací
- rozkazovací (má pouze tři tvary, a to pro 2. os. sg. a 1. a 2. os. pl., ostatní osoby užívají opisné formy - Ať Petr přijde!).
- podmiňovací
(kondicionál) - vyjadřuje děj možný, lze jím vyjádřit podmínku i přání
uskutečnitelné (reálné) i neuskutečnitelné (nereálné)
- přítomný
- minulý
singulár plurál 1. psal bych psali bychom 2. psal bys (bál by ses) psali byste 3. psal by psali by
singulár plurál 1. byl bych psal byli bychom psali 2. byl bys psal byli byste psali 3. byl by psal byli by psali
Poznámky:
- Mohou se objevit i tvary: býval bych psal... a byl bych býval psal...
- Tvar pro 1. os. pl. „bysme“ je nespisovný!!!
ROD
Slovesný rod vyjadřuje dvojí možný poměr. Shoduje-li se původce děje s větným podmětem, jde o rod činný (aktivum). Je-li původce děje odsunut z místa gramatického podmětu (nejčastěji je pak předmětem), jde o rod trpný (pasivum). Některá slovesa v češtině nemohou pasivum vytvořit, jsou to slovesa neobjektová (bezpředmětná), např.: jdu, spím, lžu... Pasivum se v češtině vyjadřuje dvojí formou:- složeným pasivem - opisnou formou trpnou (př.: jsem volán...). Jde tedy o sloveso být, bývat a příčestí trpné, které může být zakončeno na -n, -ni, -t, -ti.
- zvratným pasivem - zvratnou podobou slovesa (př.: Dům se opravuje.).
Poznámky:
Spojení slovesa a se/si může mít několikerou povahu:- Reflexivum tantum - zvratná slovesa (př.: bát se, sázet se...).
- Slovesa, která se mohou vyskytovat se zájmenem se/si i bez něho (př.: myji - myji se, myslím - myslím si...).
- Příležitostné spojení kteréhokoli nereflexivního (nezvratného) slovesa a se/si. Sloveso pak může být pouze ve 3. os. sg. (př.: jde se, pilo se...).